Dvě slunce za soumraku

Ve zpětném zrcátku auta slunce klesá za obzor,
zapadá za mosty jimiž teče vozů proud.
Proč jen opouštím vše to krásné,
dumám, pro jaký to vzdor?
A trápím se tím tušením,
už víc než podezřením,
že již přijde jen zkáza a mor.

By vyrazil zátku a hněv dostal se ven
džinovi z láhve chybí nepatrný krok,
a přestože nastává již noc,
Najednou zář a opět je den.
Vychází slunce z mraku!
dvě slunce za soumraku!
A lidstvu končí krásný sen.

A najednou zlom, žár, brzdy kvílí,
řítíš se pod kamion v té chvíli,
a mrazivým strachem i v žáru tuhne líc.
Už nikdy neuslyšíš jejich hlasy,
(Mami, tati!)
a neuvidíš jejich tváře, už hoří vlasy,
a nedočkáš se již žádné pomoci, už jsi nic.

Už se taví čelní sklo i my pod ním,
s námi se vypařují i naše slzy,
jak ubránit se být jen uhlím,
již chápu i pocity vlastní všem těm jiným,
popel a démanty
nepřítel, přítel, i ty,
nakonec jsme si byli všichni rovni.


(A nyní informace o počasí,
pokud nás ovšem někdo poslouchá.
Bude oblačno, občasné bouřky
šířící se opět od východu,
očekávané teploty až 4000 stupňů Celsia...)



(Velmi volný přepis písně Rogera Waterse
– Two Suns In The Sunset (Pink Floyd)
(https://www.youtube.com/watch?v=3TSz30Nj2n4)