Že

Že řeka teče
nikdy ne vkleče
a lesy vlají
s houslemi hrají
Že vítr píská
pokaždé z blízka
a moře bouří,
nemlčí moudří.
Že stromy kvetou
do písní větou
a plody zrají
přečtené z bájí
Že pouště hoří
slunci se dvoří
a písek sypou
a sypou a sypou

Že slza teče
někdy i vkleče
a radost vlaje
s orchestrem hraje
Že ticho píská
samotou z blízka
a smutek touží
po lesku louží
Že ryby plavou
bystřinou dravou
a vločky sněžné
padají něžné
Že cesty vedou
za obzor ve dvou
a lidé věří
a věří a věří.