Človíčku bez hranic

Lze to vůbec zastavit
Nebo příkaz se musí vyplnit
Můžeme zahodit bič, vesla upustit 
A dovolit si nedělat vůbec nic
Počkat na vítr až skončí hic
Co opře se do plachet plachetnic

Je možné, že rub je vlastně líc
A ten známí princ z Nemanic
Má možná víc než že nemá nic

Človíčku bez hranic
Z kůže ti prosvicuje kost
Tak platíš za blbost
Pro peníze za obklopený skvost
S myšlenkou vše pro radost

Je možné, že rub je vlastně líc
A ten známí princ z Nemanic
Má možná víc než že nemá nic

Běžíme a křičíme "tak už dost"
Nezabrzdí nás vlastní kulhavost
Nevědomost opíjí zmatenost
Strach z označení za lenost
Na únavu vztek a zlost
Trest za svou neschopnost