Úplněk

Měsíc rozsvítil noc
ztichlého pokoje
někdo na křeslo položil mi
pár zhudebněných básní
ingoust se vpíjí do srdce
na starém notovém papíře

četla jsem ta jednoduchá slova
Prostá a pravdivá až k nevíře
Slza má skápla na ten list
básně prý nikdo nechce číst

a tiše zněla melodie

Asi se nedozvím kdo to psal
proč odešel a nezůstal
a jestli příjde zítra znova
až měsíc svoje tváře schová
a bude mi zas básně psát

tak dobrou noc a honem spát