Nicota

Prameny vyrvané z plamenů,
fialová řeka z prstenů.
Bláznovi samota duši léčí
jak prsten stočený leží v křeči.

I láva studí magií citu,
Z ohně prsteny tečou.
Pro co jiní hoří touhou
tak tady se všichni pletou.

Tapety šílenství v duši
srdce pravidelný ma mít chod.
Jedno malé škobrtnutí,
zřítí se dům i nebetyčný schod.

City, tolik znamenají
kéž v sobě ke blázen spálí.
Sám může hořet v pekle
ať ostatní šťastní jsou v ráji.

Snad
Snad dočká se jednou ráje.
Snad
Snad najde štěstí-vnitřní klid.