Nějak...

Nějak to nedávám,
tam uvnitř, prázdno po něčem.
Proč to tak mám,
čím jsem to zlořečen?

Dochází síla i chuť
pomalu klesá do hlubin rtuť.
Miluji slunce i sny
žít s někým ty kratší dny.

Mám bohužel ty sny,
uvnitř bolesti spoustu.
Kdy zlomím se nevím
nemít chuť ani myslet mám.

Vím, stejně odejdu jednou sám.
bude tam zima a chlad.
V tichosti "0" bloudit bude
vykoupení v sobě věčně hledat.

Věčný tulák
snílek
nic
.