Gerasa v Dekapoli

Přes zlatý sluneční kotouč
běží houf bílých andělů

Dívají se
na křivé zrcadlo země
kde tmavé odrazy zrychlují
na vyvýšeninách a propadech

Pod každým andělem
černý vepř
běží k mořskému srázu
vyplakaných kapek deště

Andělé vyhlížejí
přes blízký kopec
se zuby smrků

Vyhlížejí přes zoubky
vzdálené pily

Nabývají a tmavnou
břicha jim zraňují
rotující kotouče chlumů

Rozřezávaným připluvším
z vyvržených vnitřností
chlístá k zemi déšť

Kotouče rozřezávají i cejchy
černých duchen hříchů
aby kraj zasypal
bělounký sníh

Rozřízly i odměřovač času
vypadávají ozubená kola
točí se jako mince
jako roztočené káči
jiskří ve sněhu

Mají v sobě i lidé
tvář svého nepřirozeného zániku?