bez názvu» autorka: Sefer |
Temné slehlé vody duše
starými hříchy se sytí
strach z utopení číhá tiše
jdu pěšinkou k radosti z bytí
Je-li člověk tím, čím se stane
co se svědky mé trapnosti a bídy
vrací se zas vlny beznaděje
chce snad svět jen androidy
Utiš se utiš
křehká modřinko
Utiš se utiš
ptáčku modravý
starými hříchy se sytí
strach z utopení číhá tiše
jdu pěšinkou k radosti z bytí
Je-li člověk tím, čím se stane
co se svědky mé trapnosti a bídy
vrací se zas vlny beznaděje
chce snad svět jen androidy
Utiš se utiš
křehká modřinko
Utiš se utiš
ptáčku modravý
Tipů: 10
» 04.09.22
» komentářů: 4
» čteno: 182(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 25.09.2022 - 19:28
Nemusí být vždy hej, ale je důležité si nez(-s-)těžovat (jak žití sami sobě tak ani nikoho zbytečně neotravovat, pokud nás nechce vyslechnout). A protože sdílená bolest je poloviční, je fajn se z ní vypsat (někdy stačí jen vyspat :-).
» 15.06.2023 - 01:53
Je možné, že báseň je napsaná pro vyvolání pocitů. Já se přiznám, že rád porozumím i básníkově sdělení. Tady ale nevím.
» 17.06.2023 - 21:16
Nejsem zadny precizni tvůrce. Asi mě zaplavily pocity. Jednoduše mě z té chandry vyvedla představa krehkosti a krásy a navázání kontaktu. Snad vyjití "z" nebo "od" >> "ke". Snad. Líp to asi neumím. Děkuji za zájem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ze Záběhlic | Následující: SNY