Padlá

Padlá jak louka čerstvě pokosená
v záplavě vůní, vede mne žena
na loži širokém, z tisíce květů
údolím vyprahlým ke svému světu

Ta země k obzoru nakročená
od sebe k sobě, vede mne žena
z ní prýští horská bystřina
proudem, co tělem mým se rozlívá

Ta žena, jak řeka věčně nezkrocená
bere si ze mne, zůstává celá
povodeň, která zas dávné moje břehy
zalila světlem, přívalem něhy