To snad ne!

To, to, to snad ne!

Bože, to nemyslíš vážně!?
Ty jsi se zbláznil!
Ne, to nemůžeš myslet vážně?
Ty jsi snad zešílel!
Ne! Tvá představa nesmí být
ani můj nejděsivější sen!
Proč zrovna ty vybrat si chceš
největší z možných zel?

Jak jsi na to vůbec mohl přijít,
na takovou blbinu?
Jaká to nehorázná nehoráznost!
A navíc pitomost.
Promiň, ale nedokážu vzít na sebe
takovou vinu.
Promiň, že zrovna tobě odporuji,
ale už dost!

Co to jen říkáš?
Co jen si o tom mám myslet?
To se načekáš!
To jsi se ale hodně splet!
Můj ty Bože,
proč zrovna já?
Můj ty Bože,
proč zrovna ty?
Bože, jak s tím mám žít?
Jak s tím se mám vyrovnat?
Jak vyrovnat se mám s tím přeludem,
s tím hříchem všech hříchů,
že zrovna já
mám Bohem ti být,
že zrovna ty
ve mne Boha vidíš?
Zrovna ty!

Můj Bůh!