SLZY RŮŽÍ

V záplavě léta, vůní a citů,
plápolá oheň rozkvetlých růží.
Snad naděje jiskří a vzlétá
v slzách růží třpytu,
co sklamání tuší.
Odchází jako i úmorný žár
růžová z tvých úsměvů dívčích.
Otáčí se jako trnová koruna
v utrpení modrých očí.
Slzy růží hladí vlhkostí stínu.
Není tu.
Život je žízně očí,
namísto růžových splynutí,
dotyků, co nezvrátí hlínu.