Ticho

Sedím na terase
a vnímám v čase,
že uběhlo přání i toužení.

Řádky jsou lékem proti soužení.
Tak čárám do notesu
a zvykám si na samotu,
která je zakořeněná i citlivá.

Práh jiný a má změny.
Ale pořád stojím já.
Rostlina, co není uhynulá.

Od kořenů píši slova,
sloky jsou přátelé
a mluví prázdno trvalé.