Rozmanitá

Jdu od přístavů k výšinám
a hraji a řítím se k množinám.
Slůvka pouštím i rozpouštím
v krásnu třetího oka zřím
a nemyslím, jak kdysi hořel Řím.

Prostě to neovlivním.
Dýchám i těžce zním.
V příštím okamžiku
polknu slova díků.

Podívám se do schránky
jako kdysi a najdu pozvánku
ve třpytu holých vět -
snad sobě začnu rozumět.

Zbrzdím rychlý klarinet.
Jsoucno se učím nazpaměť.
Snad pomůže mi jedna
z hvízdajících cest.
Hučí hlava a dává med.