Alkohol

Zub času nahlodal
moje žití
tabák i pití
lehali se mnou
do trávy
říkali "je furt ožralí
a míří nikam"
tak jsem procházel
jak v divadle za oponu
a hledal cenu života
dýchala na mne temnota
jako když podáš si ruku
s mužem z bažiny
ťikají hodiny
však ručičky přestali se hýbat
tmavý brouci vylézali z děr
a sáňky jeli do kopce
nabídli prášky, Ježíše
já líbal koberce
v opojení ztrácel nové dny
stavěl jsem sny
a stavět budu dál
a přítel alkohol stojí
pořád opodál
občas ho pozdravim
a jsem rád že je
však nedržím ho za ruku
a dnes večer někomu
plnou sklenku naleje...