Jako bárka

Jako bárka opuštěná na moři,
co jen s větry hovoří,
jsem bez tvých dotyků a Morseových zpráv
žádajících jara práv.
Jako vlnky na pustém moři
v zář zapadajícího slunce hoří,
jsem i já plamenem jež nedohoří,
světlo našich dnů a hradba jež se nezboří.

Je krásné plout jako bárka mořem tvojí lásky,
však jsem i mořskou vílou , kterou zdobí vrásky.
Lásko hluboká a moře bez hranic,
díky za svobodu, volám z celých plic.
Za svobodu plnou něhy a rozkoše,
co miluje,
která jako bárka jednou k břehu dopluje.
A chránit smí nový život, svého kámoše.