Babylónská věž

Já chtěla cosi psát.
Nebyl čich ani hmat.
Vykořenění.
Duše jako preparát.
Řach i krach.

Připadám si sama
a okolo spoustu šašků
či maňásků z dnešků.
Nemám chuť se smát.

Chci být pták,
který má jednu řeč
a necítí křeč.
Žije pro zpěv,
pár trav i keř.

Všechno duní.
Věřím, že jako pták najdu zrní,
když lidé jsou pustí.

Všude je Babylon.
Divný shon.
Samota je záchrana
i duše načas penzion.