Sucho

Někdy káva nestačí.
S hodně mlékem se vláčí.
Trhlina a prach.
Přítmí občas v nás.
Nepokoj střídá klas,
hojnost i z řas
přes slzy se množí zas.

Naděje kulhá a je suchá
jako tráva vyprahlá.
Hrdlo mluví samo
a říká dobré ráno.

Květ hledá vodu v kořenech.
I v dávných dnech.
Slyšela jsem, že zaorávají se pole.
Bojím se, co bude.

Kojím se slovy,
klíč pronikavý.
Kdy kaluž bude?
Je jen v pohádkách
a kdo si jí ještě pamatuje?
Mám sluneční brýle,
ale chybí mi i vlhké chvíle.

Příroda to potřebuje.
Životodárné zdroje.
Co budeme dělat,
až voda dojde?
Kdy rovnováha přijde?

Kohoutek ještě dá
a nálada se urovná.
Ale co uhasí to dusno v nás?
Vnitřní pramen přispěchá
ještě sílu má,
i když duše vzdychá.

Jsem žába,
co ráda dýchá.
A k potoku skáče
a bez vody jí je do pláče.