Krupičná kaše

Tak zase míchám.
Nebaví mě to.
Ty se divíš.

Nejde mi to.
Ty hrudky.
Pukám.

Ty ruce si dáváš na hlavu,
raději nic nedělej.
Jdi od válu.

Pak sama doděláš
a hrudky rozmícháš.
Zachráníš a s cukrem dáš.
A ochraňuj Tě mecenáš.

Sedím před tím talířem
a přemýšlím nad života pilířem.
Kuchyň dávám vějířem.
Ty jen kroutíš hlavu,
kam rosteš, dítě prosté.
Vidím Tvé oči modré čisté.

Až budeš někde vařit- raději kliď se.
Ke mně nehlas se.
Raději míchat, nauč se.

A tak vracím čas.
Ty v nebi krás.
Milá babičko v písmenkách.

Naučil mě vařit hlad.
I smích v báchorkách.
Dnes dělám kaši já.

Kdo přijde? Je voňavá
a teplá a lehce sypaná.
Vezmi si talíř.

Přeci nebudu jíst sama.
Jako tenkrát s panenkami
a talíř vláčet po zemi.
Vychovat dítě dá řeholi,
občas to zabolí,
ale baví.

Však víš.
Kdo první kaši dojí?