MATEŘIDOUŠKA

Probudily se fialové kvítky mateřidoušky.
Vydržely lidí těžké kroků zkoušky.
Jsou malinké dětí štěstíčko,
voní až k tobě , má drahá matičko.
Rozemlety v rukou
nestaly se mukou,
zahřály nám srdíčko,
co se rodí v tobě-cesto klikatá,
kamením posetá.
Jsi krásná, naše česká zemičko.

Až zase pokvete mateřidouška,
nezapomeň lidem znovu šeptat do ouška,
že jen v tobě umí vonět , kvést
to, co zlý vzdech není schopen smést,
a že jen v téhle květině
žiješ, má země, nevinně.