Slunce

Maluji vnitřní slunce
a neřeším smutky přece.
Jsem příjemce i dárce.
Člověk občas v řece
a z života má křeče,
jak se vleče.

Je lepší si sednout a říkat,
že nic neuteče.
Všechno se točí hodně krátce
v nestejnoměrné bárce
a těžko žít v pohádce.

Vezmu ranec nočních mur
a povím slunci dál maluj
i za obzorem,
člověk je stále tvorem,
i když s různým postojem.

Sviť dál,
i když nestejnoměrně veslujeme -
jednou k sobě doplujeme
a s mírou odpustíme.

Ach, lide.
Kéž slunce vede v jedné množině
a dýchá se více upřímně.
Jemine a jemine.
Kriste pane.