Déšť

Jsem i nejsem.
Kapka padá - němá.
Deštník cit nedá.
Klopýtám a žal se zvedá.

Tak náhle sama
se slzou na rtech.
Chybí Tvůj dech.
Večer se kočka usměje
a dnu dodá naděje.

Občas se žije z donucení.
I tak to je.
Vyhledám číslo Tvoje
a snad Tvůj hlas dopluje.

Padám bez Tebe do beznaděje.
Prosím vezmi mi to.
A ticho.

Polykám myšlenky
i husté domněnky.
Jsem jako déšť,
co se kropí.

Bez lásky je těžké žití.
I smutek patří k bytí.
Představovala jsem si -
já a Ty.
Teď sama bez věty.
Prázdno.
Kde jen jsi?