Klid

Na palouku v lese,
mezi stromy skryt.
Starší tiše sedí,
sem se přišel skrýt.

Ticho a klid hledá
splašená mysl dloudí.
Trapí ho, chybí
životní ty touhy.

Naruby vše změnit
v tom pak najít klid.
K sobě tiše přijít
podstatu sebe pochopit.

Zmatek mu světem vládne
svůj vzláštní vesmír má.
V něm plane jasná hvězda
vic, než je rodinná .

Pochopení divné
tam v objetí stromů
Sedí a tiše pláče
Prošel cestou stromů.

Neslyší nikdo
krom stromů jeho pláč,
ze nechce nazpět domů
obejmout, poznat jiných krás.

Sedí, mysl je prazdná,
jen na pozadí obrazy běží.
Sen, ta touha je krásná
a o tu tady běží.

To pochopení,
splynutí zivotů a touh
Pak bez přetvářky,
lesem pak tiše plout.

~☆~