Zjevení

Stromy pijí vodu
jsou jako ruce
starých lidí
prsty k nebi
nějaký děda
sedí na lavičce
drží hůlku
a podepírá si hlavu
je na konci pouti
svého života
nevím kdo to je
a proč tam sedí,
svět je mozaika
obrazů a zjevení
vzduch nasáklý vodou
večer je svatý
jak tmavá barva
z obrázku ze starého
zaprášeného domu,
městem protéká strach
a malichernost
našich činů
stromy jak mohykáni
učí lidi pevně
stát na zemi
ten starý muž
na lavičce spí
marně se ptám
kdo to je
kdybych vykročil k němu
vím že by zmizel
jestli ho někdy
uvidíte zamávejte mu
ale neptejte se ho
co je to samota
mohlo by vás to bolet...