V nitrech Blaníků

Mezi štíty domů
pohoří města
přecházejí poslední blaničtí rytíři
zaopatřují vše potřebné
pro vnitřnosti hor

Vcházím do sopek města
jícny dveří

Uvnitř lucerničky
hřejivým světlem
ozařují útulné interiéry

V teple podzemí
se permoníci svlékají
hledají zlato lásky

Všude nalézám velké zvíře
které ještě není Bůh
ale prodlužuje můj jícen
až k prameni

Prodlužuje
moji močovou trubici
až do čističky
i za cenu potkanů mykózy

Myslím na rytíře
opustí někdy horu?
spasí outdoor?

Když se utiší vítr života
ukáže se
že šlo jen jehlany vln
na hladině pomíjivosti