Tesařskou tužkou

Tesařskou tužkou na kus novin, píši tyto řádky
a káva poslední Tvá, mi chutná opojně,
nikdy už nevrátím ten prožitý čas zpátky,
tak přijímám budoucnost svou, tiše, pokorně.

Zkrátka jsem jiný, než jsem kdysi býval,
v Tvých tajných dívčích představách,
svůj žár k Tobě já raději jsem skrýval,
žil život krásný ve dvou, ale v obavách.

Věděl jsem totiž, že Tě nejsem hoden,
když štěstí své jsi stále u jiných hledala,
i tak si byla, v mé cestě jasným bodem,
jenom tu lásku, ne, tu jsi mi nedala.

Naučil jsem se tedy milovat sám sebe,
žít beze strachu, jít zpříma, hrdě, dál,
a v temné noci, když hvězdy rozzářily nebe,
já pevně do rukou svůj osud zpět si vzal.