Nedychtím vědět» autor: Jan Bartek |
Mnoho vody v tůňce
Pod střechou plný žlab
Rozmrzají zkřehlé ruce
Zima upustila chladný šál
Žíznivá zemi, jen si saj
Ať se zazelená ten náš kraj
Kde radost je i opodál
Náš věrnověrný přítel žal
Slunce mi osvítilo tvář
Nadějí, oslňující žár
Víčka očí přivírám
Nadechnu se a zasnívám
Kdysi nedobytné dveře
Teď permanentně dokořán
Vzpomínáte? Jak jsem se stále ptal
Už tak nedychtím vědět, co bude dál
Pod střechou plný žlab
Rozmrzají zkřehlé ruce
Zima upustila chladný šál
Žíznivá zemi, jen si saj
Ať se zazelená ten náš kraj
Kde radost je i opodál
Náš věrnověrný přítel žal
Slunce mi osvítilo tvář
Nadějí, oslňující žár
Víčka očí přivírám
Nadechnu se a zasnívám
Kdysi nedobytné dveře
Teď permanentně dokořán
Vzpomínáte? Jak jsem se stále ptal
Už tak nedychtím vědět, co bude dál
Tipů: 4
» 11.03.22
» komentářů: 2
» čteno: 220(3)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: P-36 | Následující: Martino, můj příteli