Tma» autorka: Janka |
Nad hlavou mou je nebe plné hvězd
Kráčím si tmou po jedné z dlouhých cest
Nevím kam zavede mě cesta má
Přede mnou vznáší se jen hluboká tma
Jdu stále touhle tmou, najednou záře
V dálce přede mnou jsou známé tváře
Smějí se kysele těmi bezzubými ústy
Já jdu dál nesměle se zbytkem svojí sebeúcty
Kráčím si tmou po jedné z dlouhých cest
Nevím kam zavede mě cesta má
Přede mnou vznáší se jen hluboká tma
Jdu stále touhle tmou, najednou záře
V dálce přede mnou jsou známé tváře
Smějí se kysele těmi bezzubými ústy
Já jdu dál nesměle se zbytkem svojí sebeúcty
Tipů: 8
» 08.03.22
» komentářů: 2
» čteno: 229(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.03.2022 - 19:21
Má to smysluplné sdělení
Na druhé straně je v básni více sice osvědčených, ale zároveň přepoužívaných rýmů a obrazů
Na druhé straně je v básni více sice osvědčených, ale zároveň přepoužívaných rýmů a obrazů
» 09.03.2022 - 18:30
Ahoj, líbí se mi jak tmu a bezzubé přátele spojuješ se sebeúctou.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Měsíc