CHTÍČ KRÁSA NENÁVIST

Ve tváři chtíč
opodál životní sen
Láska jako lež největší

pro bolest myslím na soucit
vykouzlené znamení kolísá
mými žílami proudí a zabíjí
cit v ostatních žijících

jako poprvé kdy jsem myslel
že mě to drásá místo Tebe
a okna jsou výše
než by kdo chtěl
unést na svých ramenou

nechtěla ublížit ale šla ke mně
věřila ve svatost
jenže ta kulka je nízko
na slušivost v minulosti plamenů

které zaplanou až Tě roztrhám
budu si hrát jako poprvé
tak se nediv a přestaň naříkat
když útočím na Tvou slabost
těmi miliony zotročených duší
rozpadajících se tkání
barev a veršů

nepomůže Ti že budeš stát daleko
v tom zátiší rozbouřených vod
kde leží Andělé jako mumie
a ty mumie Tě spíše stáhnou do hlubin
protože je nezajímá že Ti schází blízkost
otráveného vína s kapkou něhy

neohromí mě Tvá krása
ani rychlost slov nebo pravda
na kterou si hrají děti v utrpení

Láska má dvakrát tolik nenávisti
svou múzu jsem pohřbil s Tvým dechem.

Proč jsem s Tebou ztrácel čas?




16.9.2016 19:02