Famíra

Emanuel Famíra. Famíra, hmmm. Jistě mu nelze upřít ten obrovský záběr. Mohl by mi být blízký jeho vztahem k Libni. Ale nějak mi jeho dílo hořkne.
Bohužel, někdy je mi to až líto, ale nedovedu od sebe zcela oddělit uměleckou profesionalitu a určité společenské či politické názory. Právě v dnešní době mi pro jeho obhajobu ruské okupace Československa hořkne ještě víc. Tak jako mi v posledních letech hořknou Nohavicovi písně, ač jsem je dříve miloval, a jak mi vždy hořklo i Daliho dílo, ač jsem z něj i žasnul a fascinovalo mne.
Umění by mělo spojovat, je mojí chybou, že v sobě tento blok nosím, o to víc si pak cením, že sis na Famíru vzpomněla.

M.A.Rek:
Já vnímala obraz. Krajinu a malbu. Rodiče ho mají.
Když přijdu k nim, tak na mě ten obraz kouká.
Já to mám spojeno s nimi. Tenkrát to sehnali před x lety v nějaké malé galerii. Líbil se jim. Tak se k nim na něj chodím dívat.