Válečné jaro

Indiáni tančí v prachu
lehce jak ve vánku
život na kahánku
loví poezii
chvěju se jak šípkový
květ ve větru
vzápětí srostu se zemí
s tmou v ulicích
s knížkami
s prachem na policích
stříbrný odtok v umyvadle
posílá vodu
zase pod město
na drátech elektrických
přistanou brzo vlaštovky
vylétnou včely brouci
mouchy
a války přerostli samy sebe
na stromě strom
málokdy roste
jinak stal by se
nedokonalým
a přerostl by les
za rezavou brankou
štěká malý pes
na stíny v chodníku
modlím se aby svíček
u pomníků
zbytečně moc nepřibylo
nevolám anděli
těch je moc na zemi
jen zčernali jak uhlí
mám jenom malé přání
dříve než začnou
národy truchlit
aby člověk
sám sobě
zase naslouchal...