Konečná

Konečná autobusu
s točnou
uprostřed polí
dávno neoraných,
jen řepka smrdí v dáli.
Nic zde není,
ani autobus,
který nikdy nepřijel
a nikdy nepřijede již.
Konečná bez lidí
kteří nevystoupili,
ani nenastoupili,
kteří zde chybí.
Bez lidí
kteří nikým nečekáni
nic nečekají,
kteří se ničeho
nedočkali.
Jen jízdní řád
ve větru vlaje,
ten neřád,
co nestoudně ukazuje
co bylo by kdyby.

Konečná autobusu
je jako políbení,
ač z lásky prý
chutná jen solí,
ač včera sladké,
dnes hořké je jen,
a pohled do očí,
do zapomnění,
tolik,
tolik bolí.
Je jako pohlazení,
po kterém
již nikdy
nic není,
a nebude nic víc,
ani ten autobus
který nepřijel.