Osud je šmejd…
Musela jsem o této bytůstce napsat… Zaslouží si to… (věnováno zesnulé E.B.)
» autorka: Lilith |
Před usnutím často přemýšlím. A vím, že z nějakého důvodu jsem zůstala naživu. Jen na to přijít…
Spolupacienta z nemocnice, jen o čtyři roky starší a moje kamarádka na devět dní, to štěstí neměla.
Byť jsme na tom byly obě stejně. Stejná nemoc, stejný průběh. Znali jsme se jen pár dnů, a mezi záchvaty kašle a při šustotu a rachotu kyslíkových přístrojů si pověděly víc, než bychom svěřily komukoliv jinému. Přirostla mi k srdci a najednou je pryč. Pánbůh se rozhodl ji vyškrtnout. Brrr. Hrozné rozhodnutí.
Tak si říkám: „Nestěžuj si na život. Nikdy! Dycky může být ještě hůř. Možná i nejhůř.“
Ona se tolik těšila domů. Vyprávěla o celé své báječné rodině. O svých pocitech, o svém nitru, o životě i o tom, jaký jsme rozcuchaný ukašlaný fešandy. Vyměňovaly jsme si ovoce a sušenky. Cvičily spolu dýchání a usmívaly se na sebe z postelí. Vzájemně se podporovaly k uzdravení. Devět dní, ve dne, v noci. A najednou jsme si začaly víc vážit života…
Vrátila se veselá ke své rodině a za dva týdny už nebyla. Před Vánoci. Nechápala jsem.
Já se jednoho rána, po pár týdnech už doma, probudila a poslední slova, co si ze svého podivného snu pamatuji, byla: „Odešla v tichosti.“ Nejdříve děs, že jsem taky umřela… a potom… to ráno jsem po dvou měsících přestala kašlat a mohla se konečně víc nadechnout.
Já dokašlala, ona dožila. V tomhle věku se ze života přece neodchází!
Osud je divný. Hraje si s námi jak s kuličkami. Někdo spadne do důlku, jiný ne. Kdo je v této hře vlastně vítěz?
Kamarádko moje, naše kratinké povídání bylo moc milé. Chtěly jsme se vrátit do života plné síly. Ale bohužel, tobě to nevyšlo… je mi to tak strašně moc líto…
Ale vzpomínka na tebe mi vrací sílu a já si doslova vybojovala zpět své zdraví.
Děkuju moc!
.
Spolupacienta z nemocnice, jen o čtyři roky starší a moje kamarádka na devět dní, to štěstí neměla.
Byť jsme na tom byly obě stejně. Stejná nemoc, stejný průběh. Znali jsme se jen pár dnů, a mezi záchvaty kašle a při šustotu a rachotu kyslíkových přístrojů si pověděly víc, než bychom svěřily komukoliv jinému. Přirostla mi k srdci a najednou je pryč. Pánbůh se rozhodl ji vyškrtnout. Brrr. Hrozné rozhodnutí.
Tak si říkám: „Nestěžuj si na život. Nikdy! Dycky může být ještě hůř. Možná i nejhůř.“
Ona se tolik těšila domů. Vyprávěla o celé své báječné rodině. O svých pocitech, o svém nitru, o životě i o tom, jaký jsme rozcuchaný ukašlaný fešandy. Vyměňovaly jsme si ovoce a sušenky. Cvičily spolu dýchání a usmívaly se na sebe z postelí. Vzájemně se podporovaly k uzdravení. Devět dní, ve dne, v noci. A najednou jsme si začaly víc vážit života…
Vrátila se veselá ke své rodině a za dva týdny už nebyla. Před Vánoci. Nechápala jsem.
Já se jednoho rána, po pár týdnech už doma, probudila a poslední slova, co si ze svého podivného snu pamatuji, byla: „Odešla v tichosti.“ Nejdříve děs, že jsem taky umřela… a potom… to ráno jsem po dvou měsících přestala kašlat a mohla se konečně víc nadechnout.
Já dokašlala, ona dožila. V tomhle věku se ze života přece neodchází!
Osud je divný. Hraje si s námi jak s kuličkami. Někdo spadne do důlku, jiný ne. Kdo je v této hře vlastně vítěz?
Kamarádko moje, naše kratinké povídání bylo moc milé. Chtěly jsme se vrátit do života plné síly. Ale bohužel, tobě to nevyšlo… je mi to tak strašně moc líto…
Ale vzpomínka na tebe mi vrací sílu a já si doslova vybojovala zpět své zdraví.
Děkuju moc!
.
Tipů: 10
» 16.02.22
» komentářů: 8
» čteno: 282(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.02.2022 - 18:36
Objímám. Já díky nemoci jsem přišla o tetu a o sousedy na chalupě. Bylo to tak rychlé, že jsem se nestihla rozloučit.
» 16.02.2022 - 18:39
Besinka: Děkuji moc. To je mi líto. V tom týdnu byli vyškrtnuti dva mí blízcí lidé. Je tu o nich báseňka... (Škrtnutá těla)
myslím, že v této době nejsme samy, kdo se musel s někým navždy rozloučit...
myslím, že v této době nejsme samy, kdo se musel s někým navždy rozloučit...
» 17.02.2022 - 15:08
Lilih...od srdíčka napsané....těch co odešli je mi strašně líto a už by mohlo stačit.Buď zdravá a stále.Pá.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Smítko ve vesmíru – člověk | Následující: Jemnost intuice