STAROU LÁZEŇSKOU CESTOU

Po stopách srnčí,
pěšinkou mezi dálnými obzory,
nasycena potravou jinčí
pohlížet na kopce, na hory.
Není proč zapomenout, není proč brát,
za všechny, za lidi, na harfu hrát.
Polykat hudbu horských vánků
a shlížet dolů na Studánku.
Připomenout svému tělu
čistou vodu bez údělu
a svobody křehká pouta.
Ta, jimiž mír a krása údy spoutá
překročit svůj stín, naplnit klín.
Začíná předjaří plné her a citů
na staré lázeňské cestě - od skonání do životů.