Spojeni osudem

Cítí jeho blízkost,
jsou konečně spolu,
jen ona a on.
Usmála se na něj.
Snad očekáváním,
snad láskou…
Ještě před chvílí
byla tolik
do sebe uzavřená.
Uzavřená
vůči všemu
co ji nabízí.
Již není…
A on,
jaká to změna,
povyrostl mocí,
celý brunátný
se nad ní vztyčil,
a zatlačil…
A ona
již se topí
a tone
v té záplavě
a ztrácí dech.
Rozčilením se chvěl,
a pak udeřil.
Tvrdě ji proklál.
Ani to mu nestačí.
Buší do ní
úder za úderem,
rána za ranou,
a až je dobitá,
až je utopená
v té nenadálé povodni,
až dozní poslední záškuby
a ona se propadá
do nevědomí,
tak nějak smutně
nad ní klesne,
a uroní poslední slzu…