POŠTĚKÁVÁ (Villonská balada)

Je bezvětří, však šumí tráva.
Snad zmatené mám všecky vjemy,
čímž zapomínám na problémy,
co okolí mi vyžrat dává.
Pod slunkem funí cupitavá
jak četná rota vojáčků
má fenka s mašlí za kačku
a sporadicky poštěkává.

Zlá vrchnost, jež mě na hůl brává
i ve fabrice na parfémy,
je v tuto chvíli mrtvá v zemi,
já cítím se jak matka práva.
Ve stínu teď již čuba hravá
se řídí vůní špekáčků -
těch chutných nástrah bez háčku
a velkoryse poštěkává.

Na modrém plátně zleva, zprava
se kupí těla pro golemy,
já víčko krému na ekzémy
přikládám tam, kde schází hlava.
Jsem vděčná za to, že jsem zdravá,
že mohu s hlavou v obláčku
přivolat slůvkem "chlupáčku"
svou psici, která poštěkává.

Mám sem tam závrať - to se stává,
když vystřihnu si otočku.
To z radosti, můj miláčku,
že tlamička ti poštěkává!