Osud

» autorka: Janka
Potkáš mě náhodou na svojí cestě
na louce, na polích, vesnici, městě.
Cítíš už z dálky ten šílený žár,
nevím, kdo ze živých by o to stál.
Cítit tu vášeň, co spaluje mě,
co z nitra se probouzí v té nejhlubší tmě.
Co nutí mě zažít ničivou vášeň,
říkám si vejdi a touhu mou zažeň.
Žár ve mě doutná, probouzí se v oheň,
na louce, na polích rychle mě dožeň.
Zahoď své předsudky a svojí čest,
a směle vykonej, co osudem dáno jest.
Tipů: 12
» 08.02.22
» komentářů: 5
» čteno: 236(12)
» posláno: 0


» 09.02.2022 - 14:55
První tři verše jsou rytmicky dokonalé daktyly, poté co do metra báseň kolísá nepatrně a po miniúpravách (ale nejsou nezbytné) by se to dalo zdaktylovat celé.

Co mi trošku vadí je styl 19. stol. Tedy jakási škrobenost, nejvíce patrná v posledním verši.

Ale pokud je to záměr, beru zpět.

Taky si říkám, jestli by dílu neslušelo provzdušnění slokami, aspoň dvě, přijde mi to takto těžkopádné, monolitické.
» 09.02.2022 - 18:36
Vítej v modru. Pokud jsou všechny takto škrobené, rád je poznám. ;o)
» 10.02.2022 - 20:55
Vítej Janko
» 10.02.2022 - 22:30
Vítej v modru
..a nenech se odradit,
že..
je málo komentářů, tipů atd..
prostě tu..
piš:-)
» 12.02.2022 - 23:29
Vítej. Pěkná osudová. A nenech si zahánět touhu...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Následující: Měsíc

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.