"Spal mi tělo, spas mou duši…." (návraty)

*
Když jsem byla malá
zdálo se mi,

že jsem vinna,
na pranýři,

že jsem jiná,
z jiné doby, zdá se,

„Dítě ďábla“,
zas a zase křičel dav.

V šatech rozervaných,
k smrti odsouzena

spálili mi tělo, šat,
prý mi duši zachránili.

Malá dívka,
co se bála usínat.

*
Spal a pomiluj,
dnes zní jako ozvěna,

spal mi tělo,
spas mou duši.

Hořím celá,
„dítě ďábla“,

zralá žena,
co se bojí usínat.

Ve tvém objetí,
jen malá víla,

chtěla by tvůj úsměv,
vrásky, když se zlobíš,

i tvou vůni,
co tu ještě zbyla.
***