Žroutský hříchy…
;+))
» autorka: Lilith |
Dámy a pánové, Beseda začíná…
(tak mě nějak zničehonic napadl ten staromódní úvod... )
Ale tohle není jen tak obyčejný tanec. To je tanec emocí a orgasmus hospodský.
Jak někteří blízcí vědí, tři měsíce mého boje s hnusným covidem, zápalem plic a všelikými jeho následky, jsou pomalu u konce.
Zase můžu brzy řádit a tančit a hulákat jak čertík.
U doktorky jsem dostala konečně lejstro o prodělaném covidu a tím vstupenku zatím do všude.
Čili i do hospody. „Juch!“
Tak jsem ten pro mě báječný dar za všechnu tu vytrpěnou hrůzu hned využila a za kamarády do hospody vyrazila. Rádoby na oběd z poledního meníčka.
Ejhle, přijdu s malým zpožděním k baru obsazeného štamgasty a na oběd se nějak zapomnělo. Vítačka: „Ahóój… čáááu! Ty žijééš!“ Sama mezi plnou hospodou mužských hlasů, toť snad po sto letech krásná symfonie… hihi.
Pívo… konečně točenýýýýýýýýý… i slivovice se točí jak na kolotoči… a v pravé poledne, kdy mi končí vycházky, jsem krásně zpumprlíkovaná.
U majitele, snad nejvyššího ČíňanoČecha Romana – cca 180 cm čistýho vzrůstu, stihnu ještě honem objednat bramboračku a výpečky sebou, páč dnes jsou zrovna na poledním menu.
Já, vyznavač zdravého jídla, jsem nadšená: „Mašóó!“ hulákám radostí.
Krabičky s polívkou a jídlem přistanou na baru a musím bohužel veselou partu opustit. Konec vycházek.
A doma mám nad polystyrenovou krabičkou vejpečkový orgasmus. Maso je libový a úúúúžasný… a z knedlí vyluzuji krásně mlaskavý gurmánský zvuk… a zelí… áááách…
Po měsících hromad zeleniny a tmavýho chleba a jáhlových kaší a sejrů a jogurtů a tvarohů a acidofilních mlík a oceánu přezdravých čajů, jsem v ráji. Plechovku piva na to… jůůů!
A tak si říkám: „Kurňa, nejni nad neřádský šmakózní jídlo, který mi připadá, jak ten největší hřích světa. A já si s obrovskou radostí zahřeším! A ještě zbude na zejtra. Juch!“
Jsme lid společenský a izolace a nemoci nám otvírají novej pohled na prostý věci a okamžiky kolem nás.
Pár paňáků, jídlo, smích a kamarádi jsou ten nejlepší lék na všechny viry světa.
A žroutský hříchy kořením života.
;+))
.
(tak mě nějak zničehonic napadl ten staromódní úvod... )
Ale tohle není jen tak obyčejný tanec. To je tanec emocí a orgasmus hospodský.
Jak někteří blízcí vědí, tři měsíce mého boje s hnusným covidem, zápalem plic a všelikými jeho následky, jsou pomalu u konce.
Zase můžu brzy řádit a tančit a hulákat jak čertík.
U doktorky jsem dostala konečně lejstro o prodělaném covidu a tím vstupenku zatím do všude.
Čili i do hospody. „Juch!“
Tak jsem ten pro mě báječný dar za všechnu tu vytrpěnou hrůzu hned využila a za kamarády do hospody vyrazila. Rádoby na oběd z poledního meníčka.
Ejhle, přijdu s malým zpožděním k baru obsazeného štamgasty a na oběd se nějak zapomnělo. Vítačka: „Ahóój… čáááu! Ty žijééš!“ Sama mezi plnou hospodou mužských hlasů, toť snad po sto letech krásná symfonie… hihi.
Pívo… konečně točenýýýýýýýýý… i slivovice se točí jak na kolotoči… a v pravé poledne, kdy mi končí vycházky, jsem krásně zpumprlíkovaná.
U majitele, snad nejvyššího ČíňanoČecha Romana – cca 180 cm čistýho vzrůstu, stihnu ještě honem objednat bramboračku a výpečky sebou, páč dnes jsou zrovna na poledním menu.
Já, vyznavač zdravého jídla, jsem nadšená: „Mašóó!“ hulákám radostí.
Krabičky s polívkou a jídlem přistanou na baru a musím bohužel veselou partu opustit. Konec vycházek.
A doma mám nad polystyrenovou krabičkou vejpečkový orgasmus. Maso je libový a úúúúžasný… a z knedlí vyluzuji krásně mlaskavý gurmánský zvuk… a zelí… áááách…
Po měsících hromad zeleniny a tmavýho chleba a jáhlových kaší a sejrů a jogurtů a tvarohů a acidofilních mlík a oceánu přezdravých čajů, jsem v ráji. Plechovku piva na to… jůůů!
A tak si říkám: „Kurňa, nejni nad neřádský šmakózní jídlo, který mi připadá, jak ten největší hřích světa. A já si s obrovskou radostí zahřeším! A ještě zbude na zejtra. Juch!“
Jsme lid společenský a izolace a nemoci nám otvírají novej pohled na prostý věci a okamžiky kolem nás.
Pár paňáků, jídlo, smích a kamarádi jsou ten nejlepší lék na všechny viry světa.
A žroutský hříchy kořením života.
;+))
.
Tipů: 8
» 01.02.22
» komentářů: 5
» čteno: 297(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 01.02.2022 - 13:22
Kde se dobře vaří, tam se dobře daří. :)
A krom toho, až své pouti
přejedem a přejdem
v jedné hospodě na nocleh
pán-nepán se sejdem :-p
Člověk je tvor společenský a není stavěný na to, aby byl zavřený doma jako v kotci, užij si to, Lil. :) Na zdraví, ať slůží. :)
A krom toho, až své pouti
přejedem a přejdem
v jedné hospodě na nocleh
pán-nepán se sejdem :-p
Člověk je tvor společenský a není stavěný na to, aby byl zavřený doma jako v kotci, užij si to, Lil. :) Na zdraví, ať slůží. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vykročím pravou rukou | Následující: Pro život...