Zrození lásky

Svítá. A noc právě odcházela,
jen její parfém lehce zavanul.
Listy se chvějí, jak mladá žena,
kterou jeden muž včera uhranul.

Stála, jako bílá citadela,
tváře duch moře lehce ovanul,
Jak kniha je sotva rozečtena.
To oheň lásky v srdci zaplanul.
Sněme dál!

Sny plné lásky nám s léty ubývají!
A člověk jen hledá v sobě smír.
Tváře, jež jsme tak milovali,
do proudu času je strhává silný vír.

Je vůbec láska? O takové já si sním,
z kopce běží a mává zdáli.
Přec úžasných darů plný klín!
Ne, neříkejme sobě, že jsme tak zralí!