Nebe nad Štěpánkou

Z mlhy v mé hlavě
vystupují stromy myšlenek
běžky vyšlapují
bělobu mozkové kůry

Dívám se do korun
do větvení variant

Maník zapomnění
motorovkou podetíná
jeden strom po druhém
při loučení s myšlenkami
pila pláče

Syn vyšlapává stromečkem kopec
zanechává za sebou
kresbu hřbetu
obrovského hada
v kulminaci mu prý
hůlkou přikreslí hlavu

Na sjezdovce pozoruji
zacyklené uvažování
lanovkou nahoru
a na lyžích hned zpátky

V oxytocinovém lomu
vytěžuji horninu lásky

Na louce u lesa
kvílí sněžný skůtr
s děravým výfukem
uskutečňují se v něm
okamžiky mého rauše

I falus rozhledny
se potácí v mlze
jen nad hlavou
probleskuje modré nebe

Rozevřené stránky strání
s řádky alejí stromů
a občasnou kaňkou stavení
si mohu jen představovat

Dočetl bych se
o zradě, křivdě a šikaně
ze kterých jsme vystoupali

Sníh pomalu taje
horští mudrci
ustupují dopaminovým dálnicím
zvířecích pudů
dopravovaným z rozmrzlé nížiny