Studnice
O vysychání
» autor: M.A.Rek |
Reflexe myšlenek
zrcadlení strof
odrazy veršů
odlesk slov
na hladině
ve studnici poezie
chladivý doušek pro rozpálenou touhu
zčeřenou chladnou bázní zatrnutí šíje
netřeba se opít, stačí jen že mohu
žíznivý touží, a přec se nenapije
ze studnice poezie
na dně
odlesk slov
odrazy veršů
zrcadlení strof
reflexe myšlenek
mizí
ztrácí se
kamsi vsakuje
z poezie nezůstává nic
toužící poutník o prameni sní
z bázně se stává žhnoucí touha
stojím nad vyschlou studnicí básní
a s žízní setrvá jen vzpomínka pouhá
zrcadlení strof
odrazy veršů
odlesk slov
na hladině
ve studnici poezie
chladivý doušek pro rozpálenou touhu
zčeřenou chladnou bázní zatrnutí šíje
netřeba se opít, stačí jen že mohu
žíznivý touží, a přec se nenapije
ze studnice poezie
na dně
odlesk slov
odrazy veršů
zrcadlení strof
reflexe myšlenek
mizí
ztrácí se
kamsi vsakuje
z poezie nezůstává nic
toužící poutník o prameni sní
z bázně se stává žhnoucí touha
stojím nad vyschlou studnicí básní
a s žízní setrvá jen vzpomínka pouhá
Tipů: 13
» 20.01.22
» komentářů: 7
» čteno: 267(12)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: „Verše“ půldruhého srdce jedné nuly
» 21.01.2022 - 04:41
Naštěstí (snad) má poezie tu neodbytnou vlastnost se vracet a ožívat.
» 22.01.2022 - 21:01
1
Poezie je královnou psaného umění a její obrys se ti elegantně podařilo načrtnout i kaligrafií předkládaných veršů.
» 22.01.2022 - 22:06
1
Lilith: Květka Š.: Špáďa:
Děkuji Vám, leč:
Když smyslně tančí
na řádkách veršů,
když ladně spočine
na koncích strof,
když oči přimhouří
v básni, již ji píšu,
když usmívá se
v literách slov,
je jistě krásná,
je tak nádherná,
je jistě svůdná
ve své nahotě,
obnažená
paní Poezie.
Však vtíravý pocit
vytane v mysli mi,
že krásné Poezii
mé verše vlastní
jsou darem Danajů,
a verši, jako jimi,
rozvrátím i říši její,
k ní tak netaktní,
strhávaje z ní šat
rvu jej i s kůží,
a nechávám vlát,
ty krví nasáklé
cáry slov
paní Poezie.
Pak studna vysychá,
a já žízním
po ní...
Děkuji Vám, leč:
Když smyslně tančí
na řádkách veršů,
když ladně spočine
na koncích strof,
když oči přimhouří
v básni, již ji píšu,
když usmívá se
v literách slov,
je jistě krásná,
je tak nádherná,
je jistě svůdná
ve své nahotě,
obnažená
paní Poezie.
Však vtíravý pocit
vytane v mysli mi,
že krásné Poezii
mé verše vlastní
jsou darem Danajů,
a verši, jako jimi,
rozvrátím i říši její,
k ní tak netaktní,
strhávaje z ní šat
rvu jej i s kůží,
a nechávám vlát,
ty krví nasáklé
cáry slov
paní Poezie.
Pak studna vysychá,
a já žízním
po ní...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Noc k sežrání | Následující: Kdo je a kdo není