Kdyby...

Kdyby jsi ke mně přišel

s pláčem na rtech

budu chtít ti je suchým kapesníkem

smáčet


jako Máří Magdaléna Ježíšovy nohy ve vonném oleji


Ty naplnil bys mne mízou života

a já rozkvetla v Tobě


leč to se už nikdy nestane

naše láska plane jen ve vzpomínkách

a v hrobě


Kdyby jsi ke mně přišel
(zatím co já píši o našem bolestném konci)

a svou ruku položil na unavené
rameno moje

asi by stačilo málo, abych byla zas Tvoje

Jenomže to se nestane


- vrány rozsápaly poslední kusy ctnosti

co mi zbyly


Kdyby jsi ke mně přišel

bláznivě uculovala bych se jako Verlain
(když Rimbaude jej v jeho šílenství absinthovém opět našel)

a nechtěla tě nechat nikdy

ze společného lože odejít

jenomže je pozdě

teď můžu leda s vlky na měsíc výt

zatímco jiný se už mě dotýká


I jemu můžu zas lásku slíbit


ale ta tvá minulá

mnou stále jako divoká řeka prašným údolím

protéká


Nebo je to snad už jen pohou pouhá mlhovina?

Nespílejme už více na Boha....

To snad nemůže být ani jeho vina...


že lásky umřela
vykvet černý květ
jaký to mrtvolný ráj
na pohled