Probuzení.

Malování slovy 2022.
» autorka: Besinka
Hraju si,
že existují pohádky.
A nejsou nadávky.
Černá střídá šedou.
Skvrna je záplatou.
Už svítá v hradu.
Já plná hladu.

Po něčem,
co udrží nad kluzištěm.
Sny jsou mezi řádky.
Život netočí se zpátky.
Usmívám se bez vytáčky.

Dívám se na obláčky.
Nehraju si na rychlokvašky.
Hladím svoje zmatky
a rychle zpátky do pohádky.
Usínám a nepočítám vrásky.
Žiju s duší krásky.
Tipů: 8
» 17.01.22
» komentářů: 3
» čteno: 357(7)
» posláno: 0


» 18.01.2022 - 17:13
1
Obraz
s tou nekonečnou krásou
prý neznámý umělec namaloval,
pánové
ti se očima jen pasou
aspoň jednu hvězdnou krásku
každý by si domů vzal....
...jako v pohádce...
» 18.01.2022 - 17:26
1
Květka Š.:
Moc děkuji za krásné řádky.
» 14.10.2025 - 08:30
Moc krásná básnička. Potěšila.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Touha | Následující: Hlad

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku