Navždy, napořád

*
*
*
Občas mám pocit, že tě slyším volat
"Hoj babo, jak se máš?"
A pak nic, jen ticho, pusto a prázdno
Opět se mi jenom zdáš.


Ještě jsem si nepřivykla na to ticho
A přitom se na světě nic nezměnilo
Jeden člověk tam a druhý sem
Jen pár srdcí se vejpůl rozlomilo.


Stále cítím tíseň těch bílých zdí
Vidím se tisknout svou dlaň do té tvé
Slyším svůj hlas prosebně znít
A pak už nic...jen tupá tíha bytí
Má ruka s tou tvou již se nesemkne.


Přála bych si tě slyšet zase se smát
Historky z mého dětství a vtipy povídat
Dát si s tebou gin a tonic
A slyšet: "Tobě sluší úplně všechno"
Postěžovat si, že děti mě nechtějí poslouchat
A snažit se tě přesvědčit, že já jsem byla jiná.


Tak moc mi chybí tvé objetí
Tvůj upřímný úsměv, šarm a vtip
Jsi v mých snech časem, co neletí
Jsi v mých snech, nejspíš, ať je mi líp.


Stále cítím tíseň těch bílých zdí
Vidím se stírat slzu, co po tváři ti stéká
Vidím tvé krásné modré oči
A pak už nic...jen tupá tíha bytí
V tvých očích znělo "navždy"
A v těch mých "napořád".
*
*
*