MEDAJLÓNEK

NA CESTĚ LEŽEL MEDAILÓNEK, OTEVŘENÝ S KRÁSNÝM OBRÁZKEM.
JAK SE TAK BLÝSKAL, SPLETLA JSEM SI HO S OBLÁSKEM.
NAŠLA HO TAM VEVERUŠKA A SCHOVALA HO DO DUBU
NA PŘÍŠTÍ VZÁCNÉ KRÁSNÉ ČASY, PRO JINÉHO POBUDU.
A TU NÁHLE , LIDÉ ZLATÍ, SE TEN ZÁZRAK VÁŽNĚ STAL,
A TEN DOUBEK V ZIMNÍM ČASE PŘENÁDHERNĚ VYKVÉTAL.
BYLA TO VĚC K ZAMYŠLENÍ, DOOPRAVDY ZÁHADNÁ,
V MEDAJLÓNKU ASI BYLA PRINCEZNIČKA SCHOVANÁ.
JEDEN MLADÝ MYSLIVEČEK K TOMU DUBU PŘICHÁZÍ
A FLINTIČKU SVOJI DRAHOU HÁŽE PŘI TOM DO MLÁZÍ.
MĚJME Z TOHO POUČENÍ: MILOVAT JE TŘEBA V ČAS,
DŘÍV NEŽ MLÁDÍ ZMIZÍ V DÁLI,
ZBYDE DÍVAT SE JEN NA OBRAZ.