VALDŠTEJN

Jeviště lidských hříchů, pád morálky, a nicota ta těžká zbraň
změnila tvář, nebylo jí jednou do smíchu,
k svačině horalky, ochota ta vskutku není dravá saň.
Výlet na hrad, pro mne výzva-obnova,
krásné spojení dálek i domova.
Píšu ti, příteli, abys jistotu měl,
že ač těžký středověk ještě nedozněl,
je krásné vidět úžas dětských očí
a hrad Valdštejn, kol něj se slunce točí.
Zapomnění - v hřavě válek duše,
zrádně se zabodává kuše a není slyšet křik.
Byl jsi osvobození - živý stánek, černá tuže,
která hojí, když srdce tuše...prchá z nich:
z hříchu a lidského mamonu života.
Jsi prý mrtvý - kde bez tebe dobrota.