Mrcha láska

Chrpy

Já tehdy často chodil,
v noci plakat do polí,

dát skromným chrpám,
důvěrných pár slz.

Když bolest náhlých konců,
se v ranní mlze chvěla,

a ráno, oči neklidné,
a ruce od popela.

Dnes tíhu duše ustarané,
snad ze soucitu, chrpy vzaly,

a skromně plakat chodí,
dnes ke mně do klína.


***


Kniha

Jsi jak otevřená kniha,
hladím její písmena.

Však bojím se číst dál,
že v ní skryta čísi vina.

Přec znovu otvírám.

Snad mýlím se a ty jsi jiná.

Bolí, že čtou jiní tvoji lásku,
že nebyl jsem a nejsem sám.

A když pak, v noci tvoje listy hladí,
slzavý se propadám,


***



Napsáno na dlani

Psal jsem si po dlani
lásko.
*
Psal jsem si do dlaně
má malá holčičko, mé dítě.
*
Hrotem tvé bradavky,
"miluji tě".


***


Kudy

Jsi bývalého bývalá,
já bývalé zas býval.

Ztrácíme se sami v sobě,
a z očí chci ti číst,

všechnu bolest světa,
malých, opuštěných hnízd.

Majáky dva do noci,
bludným lodím svítí

a my, dvě zatoulané rybky,
v rybářově síti


***


Intimní konverzace - dialog II.

Někdy je noc tak tmavá,

že nedohlédnu ani na špičku tvého nosu,
v krajině za zrcadlem,
kde Alenka marně hledá svého králíčka,

To si pak strašně přeju,
aby ty tři oříšky, co svírám v dlani,
byly aspoň trochu kouzelné


*


Tři oříšky v otevřené dlani,

jako tehdy, jako teď, jako pak,
znovu, smutně, pomalu, pozpátku,
překročit ten práh.

Do světa lidí,
kde králíčkům zakázáno,
princové střevíčky nehledají,
a kam už kouzla nikdy nedolétnou.