Mimikry
O hluchoněmým slepým ňoumovi
» autor: M.A.Rek |
Lepší neslušným nevychovancem se zdát,
jenž na pozdrav vám nekývne, neodpoví,
lepší hlupákem a blbem se nechat zvát,
když váš pýchou ohrnutý ret napodobím.
Snad lépe, když za hluchého mne máte,
však nenucen slýchat žvásty samolibé,
snad lépe, když s bílou holí mne potkáte,
jen vídat nemuset ty grimasy škodolibé.
Lepší za stvůru být bez jazyka, němou,
tím, co bez slov hubou mele nemá tucha,
dejte za vzor pokoru a poslušnost mou,
však ve skrytu nenechám si prznit ducha.
Těm, kdo nepochopí, slov není třeba,
tak jako již mrtvým netřeba je chleba.
jenž na pozdrav vám nekývne, neodpoví,
lepší hlupákem a blbem se nechat zvát,
když váš pýchou ohrnutý ret napodobím.
Snad lépe, když za hluchého mne máte,
však nenucen slýchat žvásty samolibé,
snad lépe, když s bílou holí mne potkáte,
jen vídat nemuset ty grimasy škodolibé.
Lepší za stvůru být bez jazyka, němou,
tím, co bez slov hubou mele nemá tucha,
dejte za vzor pokoru a poslušnost mou,
však ve skrytu nenechám si prznit ducha.
Těm, kdo nepochopí, slov není třeba,
tak jako již mrtvým netřeba je chleba.
Tipů: 13
» 11.12.21
» komentářů: 4
» čteno: 241(11)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Sonety & nesonety
» 12.12.2021 - 07:10
Mimikry jsou mi cizí,raději mezi těma kterých si vážit mohu trávim čas neposlouchám co hlásá jiný hlas a s těma jinýma neztracim vzácný čas
» 15.12.2021 - 19:52
Helen Hadar: No právě. A i mimikry můžou být způsobem, jak zůstat sám sebou. Díky za nahlédnutí. :o)
» 15.12.2021 - 20:10
divoženka1:
Šťastná jsi to žena.
Je krásná idea nepotkávat ty, co si nezaslouží mého času. Ale nejsem ani Robinson, ani strážce majáku. Nejsem ani mnich, naštěstí, ač prý jsem jim v desátém století byl. Žiji v Evropě jednadvacátého století, a tak budu den co den potkávat hloučky milých lidí. A též zástupy blbců. Pak je chvíle pro mimikry. Nejsou mi mimikry tak cizí, jako někteří spolulidi. Mimikry nejsou jen skrýší predátora. Je to i ochrana před nimi.
Šťastná jsi to žena.
Je krásná idea nepotkávat ty, co si nezaslouží mého času. Ale nejsem ani Robinson, ani strážce majáku. Nejsem ani mnich, naštěstí, ač prý jsem jim v desátém století byl. Žiji v Evropě jednadvacátého století, a tak budu den co den potkávat hloučky milých lidí. A též zástupy blbců. Pak je chvíle pro mimikry. Nejsou mi mimikry tak cizí, jako někteří spolulidi. Mimikry nejsou jen skrýší predátora. Je to i ochrana před nimi.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Mezi zuby maso syrové | Následující: Odezd Ikezdi