Sebe-koučink...

Slýchávám: TEĎ tvoříme svoji budoucnost, jediné, kdy žijeme, je TEĎ. Prospěšné je to, co je motivované láskou. Motivované strachem nám neprospívá.
Ok, to „vím“, ale JAK to udělat? Jak to převést do praxe, když se mi hlavou honí tolik myšlenek začínajících na „nejde, nemůžu, nevím jak, nechci….“ a „nejde“ z tohoto začarovaného kruhu vyjít ven?
Ve spánku mi přišla tato odpověď:
Zastav se, uvědom si myšlenku a zeptej se:
„Čím je motivovaná tato myšlenka? Strachem nebo láskou?“ Pokud láskou, rozvíjej ji, následuj ji – třeba další myšlenkou či činem. Pokud strachem, opusť ji, pozměň jin, nezabývej se jí.
Wow. Funguje to. Ale, našla jsem v bdělém stavu i situace, na které to nejde tak jednoduše aplikovat….
Pokud to nejde určit, jestli je myšlenka motivovaná strachem nebo láskou, zeptej se „Čím je motivovaná?“ „K čemu povede?“ „Jaký bude mít dopad na tebe, na ostatní, když ji budeš následovat?“ „A chceš takový dopad?“ „Jaký dopad chceš?“ a „Jaká myšlenka k němu povede?“
…. A úplně stejně se můžu ptát o druhých: „Čím je motivovaná jeho myšlenka, věta, čin? Strachem nebo láskou?“ A na základě odpovědi můžu zkorigovat své prvotní hodnotící či obranné reakce ….