*17.» autor: Jan Bartek |
Křičel jsem do zrcadla, asi celý den
Čtyřikrát prázdnou stěnou obklopen
Křičel jsem, tak pojď a už polez ven
Stojím tady a věř, že jsem připraven
Čekal jsem tak dlouho na tento den
Kdy přijmu se jen takový, jaký jsem
Čtyřikrát prázdnou stěnou obklopen
Křičel jsem, tak pojď a už polez ven
Stojím tady a věř, že jsem připraven
Čekal jsem tak dlouho na tento den
Kdy přijmu se jen takový, jaký jsem
Tipů: 3
» 08.12.21
» komentářů: 4
» čteno: 253(8)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: *-Jan Bartek
» 13.12.2021 - 16:24
Zkus pohled z více D,
přidej podlahu a strop,
však se do sebe vejdete,
a ještě svíčka, její knot...
Pak teplo bude tam,
a možná i čekanky rozkvetou,
nebudeš se cítit sám,
čas nazve Tě popletou...
Jen Ty víš, že jím nejsi,
nohy v jádru Země,
hlava v nebi, kdesi...
Tvé básně zasévají sémě.
přidej podlahu a strop,
však se do sebe vejdete,
a ještě svíčka, její knot...
Pak teplo bude tam,
a možná i čekanky rozkvetou,
nebudeš se cítit sám,
čas nazve Tě popletou...
Jen Ty víš, že jím nejsi,
nohy v jádru Země,
hlava v nebi, kdesi...
Tvé básně zasévají sémě.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Samota tichá | Následující: Víru nezotročíš